Lázně Libverda

29. 7. 2013 21:30, venku je tma a hluk deště nelze přeslechnout. V myšlenkách se vrací léto 2010… Pouhých několik sekund stačí, aby byl člověk úplně mokrý. Okamžitě mě napadá, kde jsou ta nejrizikovější místa, kam rychle zajet a pokoušet se o nějakou záchranu majetku a minimalizaci škod.

Cestou do hasičské zbrojnice se zastavuji u paní Hellerové, kde jsou již všichni na nohou a pokoušejí se ucpat dveře pytli písku, aby proud vody nevnikl do domu. Rychle ještě zkontroluji, jaká je situace u manželů Kohákových, kde se valí voda z rozvodněného Libverdského potoka po zahradě. S panem Kohákem prohodím pár rychlých slov, které sice nezabrání stoupající vodě, ale dávají alespoň pocit, že na to nejsou sami.

Ve 21:35 se do tmy ozývá zvuk hasičské sirény, která vyhlašuje poplach. Měla by svolat všechny členy jednotky, kteří by měli v této situaci zasáhnout. Nefungují telefony, vysílačky jsou hluché, bouřka udělala své. Přesto se scházíme čtyři, kteří jsme zaslechli zvuk sirény.

U paní Hellerové již naplno běží sousedská pomoc od Melků. Roznášíme poslední pytle, které jsou k dispozici. Není čas na dlouhé rozhodování, jedeme rychle k obecním garážím, kde je zásoba písku. Cestou kontrolujeme hladinu potoka a stav vody valící se ze všech stran po místních komunikacích. Ke garážím cestářů přijíždíme pozdě, jsou již celé zaplavené. Přesto zachraňujeme sekačky, křovinořezy, kompresor, tlakovou myčku, zahradní traktůrek…

V rychlosti plníme pytle pískem, ucpáváme dveře u místního holičství, kam se valí voda přímo z kanálu. Nakládáme maximální počet pytlů, co se vejdou do hasičského Renaulta, a jedeme je rozvést k lidem, kteří to nejvíce potřebují. Hasičská Tatra v nejhorší chvíli průtrže slouží jako silniční zátarasa v křižovatce u obecního úřadu, kde je zhruba půl metru vody a osobní automobily by zde již neprojely.

Zatím co u obecního úřadu pytlujeme, manželé Hejzlarovi zažívají chvíle strachu o svůj dům a automobil. Ucpání přepadu Libverdského potoka způsobuje změnu toku, který poté směřuje k hlavnímu vchodu. Ve chvíli, kdy přijíždíme, mají v domě 30cm vody, přední kola jejich Fabie jsou pod vodou. Vlastními silami dostáváme automobil z přímého ohrožení toku, pomáháme ucpávát dveře pytli. Ke dveřím se nedá přes silný proud téměř dostat. Po několika pokusech se daří vchodové dveře ucpat. Nejnutnější je hotovo, musíme dál.

23:15 ozývá se znovu zvuk sirény, tentokrát je poplach spuštěn z krajského operačního střediska. V tu chvíli si uvědomujeme, že musíme pomáhat i jinde. Dělíme se na dvě skupiny. Tři členové zabezpečují vchod Vzletu, u kterého je více než metrová vyhloubená díra od silného proudu, který se valil po silnici. Dvě hasičská auta odjíždějí evakuovat dětský tábor v Raspenavě.

Do Libverdy se vracíme v půl druhé ráno, kde se všichni potkáváme u Vzletu. Úklid zatopeného přízemí je hotov. Přestává pršet, proto můžeme dnešní dlouhý den pomalu ukončit.

Z 12 členů jednotky se zúčastnilo tohoto náročného zásahu 7 hasičů. Na nikom nezůstal centimetr suchého oblečení. V pyžamech a bez ponožek, tak vypadala pondělní rychlá pomoc členů jednotky dobrovolných hasičů Lázně Libverda lidem postiženým bleskovou povodní.

Velké poděkování za obětavou práci patří těmto členům Jednotky dobrovolným hasičů Lázně Libverda:

Jiří Mucha

Štefan Hlinka

Martin Andrš

Jan Hardy

Vlastimil Řezníček

Jaromír Tymeš

Tomáš Prchal

V takto těžké chvíli, která se opakuje již po třetí od roku 2010, mě vždy napadá, kde je vedení obce, krizový plán, opatření z předchozích povodní… 7 dobrovolných hasičů je na takovou situaci naprosto nedostačující počet.

Tomáš Prchal

Velitel JSDH

Lázně Libverda