Náš výlet začal trošku netradičně a nedaleko našich domovů. Středeční dopoledne jsme strávili v Hejnicích.
Přesněji řečeno v hejnické bazilice Navštívení Panny Marie, kde jsme absolvovali prohlídku. Během ní jsme se dozvěděli mnoho zajímavého z historie i současnosti hejnické baziliky a mohli nahlédnout i do tajuplných katakomb, kam se asi běžně smrtelník nedostane. Návštěva baziliky však měla pro nás prozatím tajný důvod. Měli jsme řádně naslouchat všem informacím, protože jedna z nich byla pro následující dny velmi důležitá. Nebudeme Vás dlouho napínat. Důležitou indicií byl lustr, který zdobí interiér hejnické baziliky. Není až tak podstatné jak vypadá, ale z čeho je vyroben a kdo ho kostelu věnoval. Byl jím majitel sklárny z nedaleké zaniklé sklářské osady Kristiánov pan Riedel. Zakladatelem a dlouhodobým majitelem byl právě rod Riedlů. Kristiánov spolu s rodem Riedlů se měl stát tématem našeho školního výletu. Abychom těch indicií měli více, čekali na nás před bazilikou ještě další úkoly. Objevit ukrytá písmena, seřadit je správně za sebe a získat jméno Johana Leopolda Riedla (zakladatel sklářské osady Kristiánov). Dále pak poskládat rozstříhaný obrázek Kristiánova (z dob dávno minulých) a vyluštit mřížkovou šifru, kde jsme objevili pojem sklářská osada. Odměnou nám pak byla dobrá zmrzlina a fakt, že zítra vyrážíme na další část našeho výletu, tedy do Kristiánova.
Hned druhý den se starší z nás vydali pěkně po svých přes Ferdinandov, Bílou kuchyň k Šámalově chatě na Novou Louku. Cesta vedla pěkně do kopce, ale to nás nezastavilo. Za družného hovoru nám rychle utíkala, a tak netrvalo dlouho a se zbývajícími dětmi a učiteli jsme se setkali na již zmíněné Šámalce. Tam jsme potěšili naše žaludky a vydali se směr Kristiánov. Sklářství je v této osadě dávno již minulostí. Z celé osady zbyla pouze Liščí bouda (nynější památník sklářství v Kristiánově), lesní hřbitov, základy školy a chata LČR (kde jsme měli být ubytováni).
Do Kristiánova jsme doputovali beze ztrát na životech. Rozdělili jsme se do pokojů a nechali jsme odpočinout naše nohy. Poté jsme se vydali seznámit s historií této osady. Navštívili jsme Liščí boudu – muzeum sklářství a vyslechli si zde to nejdůležitější z historie sklářské osady. Poté jsme se vydali na kratší procházku do okolí. Počasí nám příliš nepřálo a brzy nás zahnalo za zdi lesácké chaty. Náladu nám to však nezkazilo. Pozdní odpoledne a večer jsme strávili společenskými hrami a zpěvem při kytaře. Někteří více, jiní méně, unaveni jsme zalezli do svých spacáků a nechali si zdát o zítřejším dnu. Ráno jsme se nasnídali, řádně poklidili a pobalili. Starší z nás opět namasírovali své svaly a vydali se hezky pěšky směr Hejnice. Počasí bylo trošku pošmournější, trošku uplakanější, ale i tak jsme to dali. Jak se říká, nejsme přeci z cukru – nerozpustíme se. Do Hejnic jsme doputovali v pořádku, vyzvedli naše batožiny a rozešli se do svých domovů.
Výlet se vydařil a máme zase na co vzpomínat.
žáci a učitelé ZŠ Lázně Libverda
Hledáte-li skutečnou perlu Jizerských hor, zavítejte do místa vzdáleného zhruba 30 km jízdy severovýchodně od Liberce. Mezi městy Hejnice a Nové Město pod Smrkem se nachází v půvabném podhůří severního úpatí Jizerských hor obec Lázně Libverda.